51 - Jak se zrodilo Česko Digital

Kafemlejnek.TV

Toto nahrávání jsme plánovali velmi dlouho – konkrétně od října loňského roku a jsme velmi rádi, že se nám podařilo ulovit Jakuba Nešetřila na rozhovor ohledně jeho nového projektu Česko Digital. Jakub loni opustil Oracle a své dítko Apiary a zkouší věnovat svůj čas ke zlepšení elektronizace české státní správy. Rozhovor se zaměřil především na to, proč tato iniciativa vznikla a jaké jsou myšlenky na jejím pozadí. Všichni víme, že IT v naší státní správě je v tristním stavu – denně nám je dokládají zprávy Hlídače státu, v novinách v pravidelných intervalech čteme o enormně předražených státních IT zakázkách a zároveň není vidět žádnou změnu kurzu z pohledu vládních činitelů. Jakub se rozhodl věnovat svůj čas a peníze na to, aby ukázal, kterým směrem by se mohl vývoj do budoucna ubírat a porovnává naše problémy s těmi zahraničními. Podobná uskupení totiž v zahraničí (Polsko, Slovensko, Rumunsko) totiž už dávno fungují. Základem software pro státní správu musí být změna vlastnictví kódu, kdy kód psaný na zakázku musí vlastnit stát, státní aplikace musí mít své otevřené API a ideálně být i open source. Přičemž výše uvedené nemusí být dogma, ale je nutné se na to vždy dívat otevřeně, a tam kde to má smysl svá očekávání upravovat dle potřeby. Především je nutné otočit pohled jakým se aplikace navrhují a primárním pohledem na software se musí stát pohled občana a ne státu. V rozhovoru se Jakuba ptáme jak vytipovává projekty, které v rámci Česko Digital dostanou podporu a proč. Proč se Česko Digital chce věnovat rozjetí takového projektu, ale už ne už o jeho celý životní cyklus. Proč je důležitá dlouhodobá udržitelnost projektu bez další větší vnější intervence. Důležitým dílkem v projektech Česko Digital je totiž “byznysová” udržitelnost projektu a tedy, aby projekt byl schopen dlouhodobě uživit sám sebe. Ve zprávách proběhlo kolik stovek – respektive v poslední době i víc než tisíc lidí se zapojilo do iniciativy Česko Digital a proto se Jakuba ptáme, jaké plány má s řízením takového množství lidí. Zcela jistě je mezi nahlášenými dobrovolníky velký rozdíl mezi jejich časovými možnostmi, reálným zájmem a odborností. Klasifikovat a organizovat takto heterogenní skupinu lidí nebude zcela jistě jednoduchá záležitost. Klíčovými osobami jsou koordinátoři projektů, které nemusí být jednoduché vyhledávat a je oprávněná obava, že takové osoby to budou schopné dělat ve svém volném čase.