Squid Game is back—and this time, the knives are out. In the thrilling Season 3 premiere, Player 456 is spiraling and a brutal round of hide-and-seek forces players to kill or be killed. Hosts Phil Yu and Kiera Please break down Gi-hun’s descent into vengeance, Guard 011’s daring betrayal of the Game, and the shocking moment players are forced to choose between murdering their friends… or dying. Then, Carlos Juico and Gavin Ruta from the Jumpers Jump podcast join us to unpack their wild theories for the season. Plus, Phil and Kiera face off in a high-stakes round of “Hot Sweet Potato.” SPOILER ALERT! Make sure you watch Squid Game Season 3 Episode 1 before listening on. Play one last time. IG - @SquidGameNetflix X (f.k.a. Twitter) - @SquidGame Check out more from Phil Yu @angryasianman , Kiera Please @kieraplease and the Jumpers Jump podcast Listen to more from Netflix Podcasts . Squid Game: The Official Podcast is produced by Netflix and The Mash-Up Americans.…
Player FM - Internet Radio Done Right
Checked 1d ago
Додано two роки тому
Вміст надано Miloš Čermák. Весь вміст подкастів, включаючи епізоди, графіку та описи подкастів, завантажується та надається безпосередньо компанією Miloš Čermák або його партнером по платформі подкастів. Якщо ви вважаєте, що хтось використовує ваш захищений авторським правом твір без вашого дозволу, ви можете виконати процедуру, описану тут https://uk.player.fm/legal.
Player FM - додаток Podcast
Переходьте в офлайн за допомогою програми Player FM !
Переходьте в офлайн за допомогою програми Player FM !
))
Daily Deals
Подкасти, які варто послухати
РЕКЛАМА
Jedno procento
Відзначити всі (не)відтворені ...
Manage series 3454924
Вміст надано Miloš Čermák. Весь вміст подкастів, включаючи епізоди, графіку та описи подкастів, завантажується та надається безпосередньо компанією Miloš Čermák або його партнером по платформі подкастів. Якщо ви вважаєте, що хтось використовує ваш захищений авторським правом твір без вашого дозволу, ви можете виконати процедуру, описану тут https://uk.player.fm/legal.
Jmenuju se Miloš Čermák a tenhle web používám místo poznámkového bloku
…
continue reading
7 епізодів
Поширити
Відзначити всі (не)відтворені ...
Manage series 3454924
Вміст надано Miloš Čermák. Весь вміст подкастів, включаючи епізоди, графіку та описи подкастів, завантажується та надається безпосередньо компанією Miloš Čermák або його партнером по платформі подкастів. Якщо ви вважаєте, що хтось використовує ваш захищений авторським правом твір без вашого дозволу, ви можете виконати процедуру, описану тут https://uk.player.fm/legal.
Jmenuju se Miloš Čermák a tenhle web používám místo poznámkového bloku
…
continue reading
7 епізодів
Усі епізоди
×
J
Jedno procento
1 Boty někdy podceňujeme. A přitom v nich trávíme víc času než v posteli, říká podnikatel Petr Procházka (283)
S Petrem Procházkou jsem si v podcastu povídal poprvé, avšak na nohou měl boty, které už ve studiu Jednoho procenta byly. Mluvím teď o značce, a ta je Skinners. Možná znáte, a pokud ne, slyšeli jste skoro určitě už někdy o ponožkobotách. Jde o originální český nápad kombinující ponožky a boty do jednoho produktu. Už víte? V roce 2015 zabodovaly skinnersky v soutěži Nápad roku, zcela zaslouženě, byť nevyhrál, ale skončil na druhém místě. Já ve skinnerskách aspoň moderoval vyhlášení výsledků následujících dvou ročníků. V dalších letech ponožkoboty zabodovaly na crowdfundingových platformách, včetně amerického Kickstarteru. Dohromady vybrali asi 40 miliónů korun. Firmu rozjeli Petr a Michaela, v té době partnerský pár. A jestli pátráte po odpovědi na otázku, zda je těžší udržet blízký vztah v osobním životě, anebo v byznysu, tak tihle dva mají svou odpověď. Rozešli se, a už dávno mají oba jiné partnery. Ale firmu Skinners udrželi a rozvíjejí ji dodnes. Michaela Steinhauser už v Jednom procentu byla, před několika lety, a Petra Procházku jsem pozval teď. Mimo jiné i proto, že Skinners už dávno nevyrábějí jen ponožkoboty. I když ty jsou asi stále nejznámějším produktem. Ale snaží se prosadit v segmentu tzv. barefootů. Tam je trh větší, ale zároveň i mnohem tvrdší konkurence. Mají šanci uspět? O tom jsme mluvili. A taky o tom, proč boty vyrábějí v Portugalsku, proč se v Česku skvěle žije, ale ne úplně dobře podniká, a taky o tom, co mají podrážky bot Skinners společného s rizotem. Přeju příjemný poslech. . A jako vždy publikuju i krátký článek, který na základě přepisu této epizody napsala AI (Claude Sonnet 4). Od ponožkobot k barefootové revoluci: Jak český právník vymyslel nový druh bot a vybudoval (skoro) globální značku Ve světě plném copycat produktů a rychlých imitací je vzácné narazit na skutečného inovátora. Člověka, který nevymyslel jen další variantu existujícího produktu, ale vytvořil úplně novou kategorii. Takový je příběh českého podnikatele s příjmením jako stvořeným pro obuvnický byznys. Procházka. Když dnes vidíme ponožkoboty Skinners v obchodech nebo na ulicích, těžko si představit, že celý tento fenomén vznikl z praktické nouze někde na severu Evropy. "Udělal jsem první prototyp hned první večer, jak mě to v Norsku napadlo," vzpomíná Petr Procházka na okamžik, který změnil jeho život. Scénář byl prostý: kamarád s ekzémem nemohl nosit klasické boty, český právník pracující jako sezonní kuchař vytáhl cestovní šicí soupravu a z izolace a ponožky sešil první verzi toho, co se později stane mezinárodním hitem. "Otestoval jsem to na různých površích a zjistil jsem, že ten pocit z té chůze je opravdu něco naprosto nového." Tento moment odhaluje něco klíčového o Procházkově přístupu k inovacím. Není to člověk, který by čekal na dokonalé podmínky nebo detailní market research. Vidí problém, okamžitě hledá řešení a testuje ho v praxi. Přístup, který se ukázal jako zlatý důl. To, co následovalo, je učebnicový příklad toho, jak v 21. století funguje demokratizace kapitálu. Procházka a jeho tehdejší přítelkyně Míchaela se rozhodli vsadit na crowdfunding, tehdy ještě relativně nový fenomén v českém prostředí. Výsledky byly ohromující. Celkem získali kolem 40 milionů korun napříč různými kampaněmi, včetně 650 000 dolarů na americkém Kickstarteru. "Pro nás to bylo takové překvapení, že ta radost byla úplně stejná," přiznává Procházka skromně k jejich druhému místu v soutěži Nápad roku. Crowdfunding ale nebyl jen o penězích. Byl to způsob, jak vybudovat komunitu zákazníků, kteří se cítili být součástí něčeho většího. "Lidé vidí, že jsou součástí cesty, pomáhají něco tvořit," vysvětluje podnikatel filozofii, která se ukázala jako klíčová pro budování značky. Možná nejpozoruhodnější kapitolou tohoto příběhu je způsob, jakým Procházka a Míša zvládli rozchod. Po sedmi letech vztahu a společného budování firmy se jejich cesty rozešly v osobním životě, ale dokázali udržet profesionální spolupráci. "Komu bychom tím pomohli, že by nám kvůli tomu taky padla firma?" ptá se Procházka s pragmatickým nadhledem, který charakterizuje jeho přístup k podnikání. "Ano, nevyšlo nám to v osobním životě, ale byla by škoda to přenášet ještě do práce." Schopnost oddělit osobní a profesionální rovinu, udržet si respekt a pokračovat v práci na společném projektu je vzácná, a nejen v českém prostředí. Ukazuje to na emoční inteligenci a vyspělost, která často chybí i zkušeným manažerům. Expanze do barefootových bot přinesla další zajímavý rozměr příběhu. Procházka se rozhodl, že nechce jen kopírovat existující trendy, ale vytvořit něco, co kombinuje estetiku moderních “sneakers” s barefoot principy. Cesta ho zavedla do Portugalska, do stejných fabrik, kde vznikají boty luxusních italských značek. "Tam se nalilo hodně peněz Evropské unie a ty botařské fabriky jsou architektonická díla," popisuje s nadšením prostředí, kde dnes vznikají produkty jeho firmy. Fascinující je i jejich detailní propracovanost. Boty s dřevitými vlákny, rýžové slupky v podešvi – to nejsou jen marketingové tahy, ale skutečné inovace motivované kombinací funkčnosti a udržitelnosti. "Trochu to vypadá jak oříšková čokoláda s jemně namletými oříšky," směje se Procházka nad svou podrážkou s rýžovými slupkami Procházkův pohled na podnikání v Česku je ambivalentní. Na jedné straně oceňuje kvalitu života a možnosti, na druhé straně kritizuje přebujelou byrokracii a komplikace s motivováním zaměstnanců prostřednictvím akcií či podílů. "V Česku se nežije špatně, ale Evropa je prostě přebyrokratizovaná," konstatuje s perspektivou člověka, který má zkušenosti s různými trhy. Navzdory kritice systému nachází inspiraci v českých úspěších. Jmenuje Honzu Bednáře ze Shipmonku či Jardu Soukupa, lidi, kteří dokázali vybudovat něco výjimečného. "Nemusím být nejchytřejší v místnosti, ba naopk," říká. Tato pokora a ochota se učit od druhých je další charakteristikou úspěšných podnikatelů. Procházka nechápe podnikání jako ego trip, ale jako týmovou hru, kde je důležité obklopit se správnými lidmi. Na otázku, zda bude svět za deset let lepší, odpovídá bez váhání: "Bude lepší." Tento optimismus není naivní, ale vyplývá z jeho zkušeností s tím, jak inovace mohou měnit život lidí k lepšímu. Co se týče budoucnosti Skinners, plánuje pokračovat v inovacích, ale nepřipoutává se k firmě sentimentálně. "Pokud by se objevil někdo, kdo by pomohl projektu rychleji se rozvíjet, nemáme problém své podíly prodat," říká s podnikatelským pragmatismem. Příběh Procházky je inspirativní nejen pro aspirující podnikatele, ale pro každého, kdo hledá důkaz, že v dnešním světě je stále možné přijít s něčím skutečně novým. Kombinace praktického přístupu, ochoty riskovat, schopnosti učit se z chyb a udržet si lidskost i v byznysu jsou ingredience, které z norského nápadu udělaly mezinárodní úspěch. A kdo ví? Možná se jednoho dne slovo "skinnerky" dostane do slovníku stejně jako "xerox" nebo "kleenex" – jako obecný název pro ponožkoboty. Pro muže jménem Procházka by to byl vrchol kariéry zaměřené na to, aby lidé mohli lépe... procházet světem.…
J
Jedno procento
1 Schovat špinavé peníze do bitcoinů je ta vůbec nejhorší možnost, říká soudní znalec Jiří Berger (282)
Než přišel do studia, uplaval ráno padesát bazénů. Ví to přesně, protože aby se nespletl, počítá uplavané bazény jako zlomky. Jeho prvním vzděláním byla střední zahradnická škola, a prý dodnes zná zpaměti latinské názvy pěti a půl tisíc rostlin. A do studia přišel v tričku s motivem filmu Kmotr. Ale prý to žádný podtext ani skrytý význam nemělo. Kdybyste neznali jméno mého hosta z titulku, asi byste po těchto informacích těžko tipovali, že jde o jednoho z aktérů tzv. bitcoinové kauzy. Česká politika i média jí žijí už mnoho týdnů, zatím však moc netušíme, co se vlastně seběhlo. V dnešní epizodě bude rozhovor právě se soudním znalcem Jiřím Bergerem. Známe se jen od vidění, ale dlouho, už od devadesátých let, kdy já o rodícím se českém webu psal do Reflexu a připravoval televizní pořad Zavináč, a on byl jako zakladatel serveru Notebooky.cz jedním z internetových pionýrů. Samotný rozhovor s Bergerem je dlouhý, a delší je i tento “propagační” text. Bitcoinová kauza je složitá, a je asi důležité náš rozhovor zarámovat do toho, co o této kauze zatím víme a co se o ní pouze dohadujeme. Jiří Berger je mužem mnoha oborů i profesí, a soudní znalectví v oboru kybernetika je jen jednou z nich. Příběh bitcoinové kauzy začal 7. března v kanceláři na pražské Bělehradské třídě. Kromě Bergera tam byl i advokát Kárim Titz, který zastupuje Tomáše Jiřikovského, pravomocně odsouzeného provozovatele nelegálního online tržiště Nucleus na takzvaném darknetu. Předmětem zájmu je starý kus výpočetní techniky, který má údajně ukrývat digitální jmění v bitcoinech. Později do kanceláře dorazil i notář. Berger, jako státem aprobovaná technická autorita, měl za úkol otevřít Jiřikovského bitcoinovou peněženku, ověřit její obsah a dohlédnout na převod části prostředků českému státu formou „daru“. To také podle svých slov udělal, transparentně a odborně správně. Bezprostředním výsledkem je převod bitcoinů v hodnotě zhruba jedné miliardy korun na účet Ministerstva spravedlnosti. Brzy se však ukáže, že to byl pouhý zlomek celkové částky. Objevují se informace, že v peněženkách spojených s Jiřikovského aktivitami mohly být prostředky v hodnotě až dvanácti miliard korun. Zbytek zůstal buď nedostupný, nebo zmizel. Trvalo řadu týdnů, než se informace o daru Jiříkovského dostaly do médií. Jiří Berger se ocitl v epicentru politického skandálu. Jedno jisté: jakkoli jeho jméno veřejnost neznala, nebyl a není nějakým bezejmenným expertem s kulatým razítkem. Jeho profesní dráha je mozaikou zdánlivě nesourodých prvků, které však dohromady tvoří obraz mimořádně schopného a ambiciózního člověka. Bergerova kariéra stojí na unikátním vzdělání. Vystudoval informatiku na České zemědělské univerzitě, získal titul MBA a překvapivě absolvoval i skladatelské oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka. Tato kombinace technického a uměleckého vzdělání naznačuje myšlení, které se neomezuje na jedinou disciplínu. A když jsem u vzdělání, Berger absolvoval prestižní akademii projektového leadershipu v americké NASA v roce 2014. Jde o elitní centrum, které školí manažery pro řízení nejkomplexnějších a nejrizikovějších projektů na světě, srovnatelné s vesmírnými misemi. Jak jsem říkal, Berger se už v devadesátých letech etabloval jako úspěšný podnikatel. V roce 2002 prodal internetové vydavatelství Notebooky.cz mediální společnosti MAFRA, kde se stalo součástí portálu Technet. Jeho klíčovými firmami jsou FRACTAL s.r.o. a e-FRACTAL s.r.o.. Nejde o malé IT firmy; podle veřejných registrů uzavřely se státními institucemi stovky smluv v hodnotě desítek milionů korun. Společnost FRACTAL působí jako významný prodejce letenek pro korporátní klientelu. Globální ambice dokresluje projekt PhoneCopy.com. Jde o fungující službu pro zálohu a synchronizaci dat z mobilních zařízení, která má díky nástupu cloudu své nejlepší období sice už za sebou, ale i tak se může pochlubit více než 1,25 milionem aktivních uživatelů po celém světě. Berger jako CEO firmy je do projektu aktivně zapojen, což dokládají i jeho příspěvky na firemním blogu. Bergerova expertíza není jen praktická, ale i teoretická. Je držitelem amerického patentu č. 7,904,431 s názvem „Metoda a systém pro automatizované modelování požadavků”. Tento patent není jen formalitou; jeho principy se aktivně používají. Je spoluautorem několika odborných článků publikovaných v recenzovaných vědeckých časopisech, které se týkají českého systému eRecept. Jeho výzkum se soustředí na využití procesního modelování ke zefektivnění implementace složitých IT systémů ve veřejné správě. To bylo v projektu eReceptu použito například pro efektivní začlenění záznamů o očkování proti covidu. A pak je tu druhá tvář Jiřího Bergera, jeho kariéra soudního znalce a vlivného konzultanta. Napsal podle svých slov nepočítaně posudků, ale minimálně dva “vyčuhují”, protože se dotýkají opět svého času mediálně sledovaných kauz: pražské Opencard a výběrového řízení na mýtný systém, provozovaný firmou Kapsch. Plus samozřejmě již zmíněné účinkování v bitcoinové aféře. V ní čelí podezření i stížnostem, které poukazují na možný střet zájmů. Ale podle Bergera probíhalo vše standardně a nevybočilo z běžné praxe. Co bylo nestandardní, je astronomická suma, o kterou jde. Ano, zřejmě se podařilo obnovit přístup pouze k části bitcoinů, kterými Jiříkovský kdysi disponoval, ale jak říká Berger, a velmi srozumitelně to vysvětlil i Patricku Zandlovi, který o tom napsal text na svůj web Marigold, mělo to čistě technický důvod. A tím byl zastaralý typ bitcoinové peněženky, která otevřela jen ty adresy, ke kterým byly klíče na navráceném starém hardwaru. Ostatní jsou nedostupné a tedy fakticky ztracené. Objeví se někde? Ulít peníze do bitcoinu je ten nejhorší způsob, říká Jiří Berger. Je to tak? Netroufám si říct. A vlastně ani nemám ambici a hlavně ani možnosti se dopátrat pravdy. Baví mě příběhy, a ten Jiřího Bergera je fascinující. Jistě, nenabízí jednoduché odpovědi. Ale nabízí komplexní a pozoruhodný portrét muže mnoha talentů. Vizionářského byznysmena, chytrého a kreativního akademika a zároveň tvůrce, a také vlivného operátora pohybujícího se na pomezí byznysu, státu i politiky. Poslechněte si verzi tohoto příběhu přímo od jeho nositele. Přeju příjemný poslech! A jako obvykle krácená verze rozhovoru, napsaná AI (Claude 4.0 Sonnet), viz zdroj . . Soudní znalec, který převedl stovky milionů a komponuje symfonie Jak se máte a jak jste strávil dnešní ráno? Docela dobře. Venku svítí sluníčko a právě jsem si byl zaplavat. Dal jsem asi za hodinu 2,5 kilometru, takže jsem fresh. Plavání je pro mě každodenní rituál. Jak si při plavání počítáte ty kilometry? Pamatujete si počet bazénů? Mám na to zvláštní systém - počítám zlomky. Když plavu třeba 50 nebo 60 bazénů, říkám si "teď plavu 1/60" a postupně to snižuji. Málokdy zapomenu, jaký zlomek byl předtím, protože se čísla nemění postupně jako při klasickém počítání. Proč jste si tento systém vymyslel? Vzniklo to proto, že jsem se občas při počítání spletl. Když jsem si nebyl jistý, vždycky jsem plaval navíc, abych nešidil sám sebe. Radši udělám chybu vůči sobě, než abych podváděl. Je plavání pro vás jen sport, nebo má i jiný význam? Pro mě je to forma relaxu a meditace. Když máte starosti nebo vás něco trápí, při plavání musíte myslet na dýchání a techniku. Někde mezi pátým a desátým bazénem byste se utopil, pokud byste se trápil těmi věcmi. Když pak vylezu z bazénu a začnu o problému přemýšlet, jsem odpočatý a většinou než dojedu do práce, mám řešení. Momentálně máte nějaké starosti. Můžete to vysvětlit? Objevily se v médiích titulky, které nejsou postavené na pravdě. Týkají se mé práce soudního znalce v kauze s bitcoiny. Člověka to trápí, chce to vysvětlovat, ale postupně to zmizelo z titulních stránek. Můžete popsat, co se vlastně stalo s těmi bitcoiny? Byl jsem požádán státem, abych zprovoznil nějakou 10 let starou techniku, našel tam případné kryptoměny a převedl určitou část podle smlouvy na peněženku státu. Celé to proběhlo 7. března a pro mě tím skončilo. Byl to jeden z mnoha znaleckých úkonů, které jsem udělal. Kdo vás vlastně oslovil? Nejdříve se mnou mluvil stát. Až později jsem si ověřoval u advokáta, jestli mě skutečně zaplatí. Je běžné, že znalci pracují pro různé zadavatele, ale vždycky musí být nezávislí. Kolik jste za to dostal? Neřeknu přesnou částku, ale u komerčních posudků je znalecká sazba kolem 2500-3000 korun za hodinu. Strávil jsem s tím nějaké malé desítky hodin. Věděl jste předem, kolik bitcoinů tam bude? Vůbec ne. Šel jsem dělat technický úkon - nikdo nevěděl, jestli bude technika vůbec funkční. Když se tam objevil ten zůstatek 468 bitcoinů, trochu se mi protočily panenky, protože to jsou poměrně velké peníze. Je Bitcoin dobrý způsob, jak skrýt peníze? Bitcoin je jedna z nejhorších věcí, kam skrýt peníze. Můžete si je přehazovat mezi peněženkami, ale v okamžiku, kdy je budete chtít proměnit na normální peníze, musíte se identifikovat a prokázat, kde jste je získal. Ten anonymní svět je jen do okamžiku, než s tím chcete něco koupit. Jak dlouho jste soudním znalcem? Od roku 2007. Za tu dobu jsem udělal asi 1800 posudků a stovky dalších úkonů. Vždycky se na mě zadavatel - ve většině případů stát - mohl spolehnout, že je to nestranné. Proč jste se stal soudním znalcem? Měla na to vliv moje babička, která vždycky říkala, že každý člověk by měl něco udělat pro to, aby svět byl spravedlivější. A pak mě lákala intelektuální výzva - setkáváte se s technologiemi, o kterých jste četl, ale nikdy jste je nedělal. Jaké je vaše vzdělání? Začínal jsem na zahradnické škole jako květinář a sadovník. Pak jsem šel studovat na zemědělskou univerzitu obor automatizované systémy řízení, který se během studia přejmenoval na informatiku. IT se věnuji od roku 1978. Studoval jste i hudbu? Ano, dokončil jsem konzervatoř Jaroslava Ježka, studoval jsem skladbu a aranžování. Moje velká záliba je filmová scénická hudba. Jedna má symfonická skladba dokonce zazněla v pražském Rudolfínu. Ještě skládáte? Momentálně mám asi roční tvůrčí pauzu. Ale hudba je pro mě pořád důležitá - hraju na piáno, měl jsem za sebou několik koncertů. Radši hraju pro neznámé lidi než pro známé. Kdy jste začal podnikat? V roce 1995 jsme s manželkou založili firmu Fraktál, která letos má 30 let. Začínali jsme s webovými stránkami a IT službami, pak jsme přidali cestovní kancelář. Jak jste přišel na prodej letenek online? V roce 1999 jsme přišli s nápadem prodávat letenky na internetu. Tenkrát to nikoho nezajímalo. 1. ledna 2000 jsme to spustili a do konce roku jsme měli 43 milionů korun obratu z nuly. Drželi jsme asi 30% obratu celého českého e-commerce. Prodal jste technologii Microsoftu? Ano, vyvinuli jsme technologii, která dokázala synchronizovat Lotus Notes s mobilními telefony. Microsoft si to koupil pro celosvětový trh. Byla to osmiciferná částka v korunách. Dělal jste i server Notebooky.cz? Ano, od roku 1997. Naším konkurenčním výhodou byla rychlost - když nám firma půjčila notebook na recenzi, za tři dny jsme měli venku recenzi, zatímco tištěné časopisy na to potřebovaly šest až sedm týdnů. Jak dlouho jste byl v Silicon Valley? Tři roky jsem tam každý měsíc na týden létal kvůli firmě Phone Copy, která dělala synchronizaci dat mezi telefony. Přes prázdniny jsem si tam pronajímal dům na tři měsíce a byl tam s celou rodinou. Studoval jste na NASA? NASA dvakrát ročně dělá kurz projektového managementu rozsáhlých projektů. Vzali mě na základě životopisu a jazykového pohovoru. Byl to půlroční přípravný kurz a pak 14denní intenzivní kurz na Floridě. Úroveň vyučujících byla neuvěřitelná. Máte americký patent? Ano, z roku 2011 na automatizované modelování procesů. Používá se dodnes, třeba když se v České republice schvaloval zákon o lékovém záznamu, můj procesní model byl přílohou sněmovního tisku. Věnujete se vědecké práci? Jsem spoluautorem několika vědeckých prací v impaktovaných časopisech, u dvou jsem dokonce hlavní autor. Týkají se elektronického zdravotnictví a e-receptů. Jaký je podle vás smysl života? Mám své krédo - v každém okamžiku se chci mít šanci ohlédnout a nestydit se za to, co jsem dělal předtím. To není úplně smysl života, ale je to cesta, kterou jsem se vydal. Co vám dělá největší radost? V létě se těším na ranní plavání. A pak mě nabíjí příroda. Znám asi 5500 rostlin latinsky a je to můj celoživotní koníček z doby studií na zahradnické škole. S kým byste se chtěl setkat? Bohužel už nežije, ale byl by to Ennio Morricone. Studoval jsem filmovou hudbu, mám téměř všechny jeho skladby. Z hlediska talentu a pracovitosti to byl pro mě vždycky obrovský vzor. Cestoval byste do minulosti nebo budoucnosti? Dříve bych chtěl vidět budoucnost, ale dneska mě trápí, kam se svět přetočil. Myslím, že naše generace prožila nejlepší část lidstva. Možná bych se vrátil do roku 1925 - společnost měla hodnoty, které dnešní ztrácí. Používáte umělou inteligenci? Používám ji hlavně pro přeformulování textů v angličtině. Myslím si ale, že tomu říkáme umělá inteligence trochu předčasně. Ta technologie ještě tak daleko není. Musí přejít další vlna, abychom se dostali k něčemu skutečně významnému. Nelitujete, že se nezaměřujete jen na jednu věc? Ne, beru to tak, že mi byl dán nějaký dar. Díky tomu, že zasahuji do více oborů, můžu svou osobnost vyvažovat. Když mám problémy ve firmě, zavřu se k piánu. Když jsem naštvaný, skočím do bazénu. Je to způsob, jak se nezbláznit. Za deset let bude svět lepší nebo horší? Bojím se, že bude o něco horší.…
V Česku se toho v létě děje docela dost, ale dvěma akcím se podařilo proniknout nejen do kulturního, ale i společenského mainstreamu. Jistěže víte, o čem píšu: o filmovém festivalu v Karlových Varech a hudebních Colours v Ostravě. Jsou to události, kde patří k dobrému tónu se takzvaně ukázat. Kam se z Prahy jezdí, protože je to "trendy". Ale navzdory tomuto snobismu jde v obou případech o mimořádně kvalitní a zajímavé akce, které lákají i běžné návštěvníky a které se mohou pochlubit skvělým programem. Oba festivaly jsou letos ve znamení loučení: Vary se uplakaně a zároveň v hezkém stylu loučily s Jiřím Bartoškou, který na jaře zemřel a který v devadesátých letech "předělal" festival do dnešní úspěšné podoby. A Colours of Ostrava, které se konají tento týden, se rozloučí se Zlatou Holušovou. Ta z vedení festivalu odchází, protože se chce věnovat svým novým projektům na Srí Lance – což je samo o sobě pozoruhodné životní rozhodnutí –, a podle všeho předává festival tak, aby pokračoval v t… Read more…
J
Jedno procento
1 Když Česko nebude vyprávět svůj příběh, bude ho někdo jiný vyprávět za nás, říká politoložka Tereza Šídlová (281)
Tereza Šídlová byla výjimečný host. Nejen proto, že se známe dlouho a že jsem ji kdysi učil na Fakultě sociálních věd. Výjimečné ale bylo to, že jsme natáčeli v den, kdy promovala a tedy po delší přestávce své studium úspěšně ukončila. Ale samozřejmě jsme se bavili taky o spoustě dalších věcí. Témata? Například: Měl ruský vliv podíl na pádu Topolánkovy vlády v roce 2009? Tereza Šídlová ve své diplomové práci zkoumá kauzu amerického radaru v Brdech jako možný příklad rané hybridní války. To, co se tehdy zdálo být domácí politickou fraškou, může podle její analýzy představovat sofistikovanou ruskou operaci. Samozřejmě to nebylo naše jediné téma: zeptal jsem se třeba na to, jak vzpomíná na svou práci na izraelské ambasádě, a zajímalo mě, jestli někdy litovala, že si vzala jméno svého manžela novináře. Řeč přišla na kampaň "Dobré ráno Česko", která má najít pozitivní příběh České republiky. Tedy na kampaň, na kterou se já dívám se skepsí a možná až cynismem, a Tereza naopak optimisticky. Takže budete svědky toho, jak se mě snaží přesvědčit, že byť jako stát možná nejsme zcela výjimeční, tak národní branding si každopádně zasloužíme. Protože - a to je zajímavá myšlenka - národní branding není jen marketing, ale může být důležitý i pro národní bezpečnost. Nehledě na to, že Tereza soudí, že by Česku obecně asi prospělo méně cyniků a více optimistů. Ono to souvisí i s tím, jak se na budoucnost dívá ona: po přechodu z novinařiny do státní služby, po boji s vážnou nemocí a po dokončení vysoké školy je stále optimistická. Věří, že svět za deset let bude lepší místo. Přeju si, aby to tak bylo, a vám přeju příjemný poslech! (A jako obvykle přikládám přepis rozhovoru, který udělala AI, konkrétně Claude 4 Sonnet. Koho by zajímal originál, může si ho přečíst. ) . Tereza Šídlová: Boj o radar v Brdech byl možná hybridní bitvou, kterou jsme nepoznali Terezo, vítám tě ve studiu. Slyšel jsem, že jsi dnes měla promoci - gratuluju! Můžeš nám říct, co jsi studovala? Děkuji moc! Ano, ve 43 letech jsem konečně dokončila vysokou školu a stala se vystudovanou politoložkou. Je to pro mě opravdu výjimečný den - po 22 letech jsem konečně dotáhla to, co jsem kdysi nedokončila kvůli novinářské práci. Studovala jsem na CEVRO, protože jsem chtěla psát diplomovou práci o konkrétním tématu - o ruském vlivu kolem amerického radaru v Brdech. Radar v Brdech je zajímavé téma. Proč ses k němu vrátila po tolika letech? Tehdy v roce 2004-2005 jsem o radaru psala jako novinářka a vlastně kvůli té práci jsem opustila školu. Přišlo mi to tehdy strašně důležité - děly se důležité věci, jako debaty o radaru či první české předsednictví v EU. Teď jsem se k tomu tématu vrátila s novým pohledem, s vědomím toho, co dnes víme o hybridních hrozbách a ruských aktivitách. Chci na radar pohlížet jako na ukázkový příklad hybridní bitvy, kterou jsme tehdy nerozpoznali. Jak se díváš na radar z dnešní perspektivy - co bylo jinak? Tehdy za námi chodili představitelé vlády a říkali: "Pozor, ty aktivity přicházejí z Ruska." A my jsme jim říkali: "Co blázníte, vždyť jsme v NATO, v Evropské unii, jsme přece safe." Byla to úplně jiná doba - Rusové a Američané se snažili najít společnou řeč. Ale když se na to dneska podíváme očima toho, co víme o ruských aktivitách a kam to všechno došlo, je to ukázkovým příkladem hybridní operace. Ve své práci zmiňuješ hypotézu o pádu Topolánkovy vlády. Můžeš to rozvést? Došla jsem k hypotéze, že pád vlády nebyl jen o sporu Topolánek-Paroubek, ale že jedním z motivů bylo definitivně pohřbít radarový projekt. Vláda padla převážně z iniciativy Václava Klause - byli to Klausovi poslanci plus dvě dámy ze Zelených, u kterých se dají najít i ruské vazby. Pokud by smlouvy prošly Poslaneckou sněmovnou, Američané by byli v jiné situaci, než když vláda spadne a smlouvy padnou pod stůl. Takže podezíráš prezidenta Klause z toho, že byl nástrojem ruského vlivu? Je to hypotéza, kterou považuji za relevantní. Nemám žádný důkaz, že by byl ruský agent, ale myslím si, že debata o těchto souvislostech je důležitá. Jeho výroky, vývoj a stále větší příklon k východní sféře... Jsem akademik, který se zabývá hypotézou, pro kterou má relevantní informace. Ta debata je pro nás jako společnost zdravá a důležitá. Jaký dopad měl neúspěch s radarem na naši mezinárodní pozici? Bylo to obrovské. Do té doby jsme byli takovým premiantem, prozápadní zemí, spolehlivou ze střední Evropy. Celá porevoluční diplomatická generace se tím diskreditovala. Země se ukázala jako méně spolehlivá, protože odmítla přijmout zodpovědnost za malou americkou základnu. Myslím, že to byl jeden z momentů, kdy se zadrhl náš prozápadní vývoj a pak následovala dekáda zápasu o naše zahraničněpolitické směřování. Plánuješ svou diplomovou práci vydat jako knihu? Uvažuji o tom. Ještě na tom možná trochu popracuji, protože vidím prostory, které bych ráda dále zpracovala. Už mám doporučení na odbornou publikaci. Psala jsem to s tím, abych téma vrátila do oběhu a trochu ho rebrandovala - abychom ho brali vážně, ne jen jako srandu o našich furiantech s komunistickými symboly. Kromě akademické práce se věnuješ i praktické diplomacii. Můžeš mluvit o kampani "Dobré ráno Česko"? Pracuji v Českých centrech a podílím se na této iniciativě nation brandingu. Našli jsme shodu napříč resorty - Czech Invest, Czech Trade, Czech Tourism. Cílem není vytvořit falešnou marketingovou kampaň, že jsme skvělí jako Britové, ale najít náš autentický příběh. Využíváme participativní přístup - lidé sami přicházejí s tím, čím se rádi chlubí nebo co naopak nechtějí, aby se o Česku říkalo. Nedíváš se na tu kampaň trochu moc optimisticky? Nehledáme příběh země, která je vlastně průměrná? Chápu ten skepticismus, ale myslím si, že zabíjíme sami sebe tím, že říkáme, že je všechno špatně. Máme skvělé věci - od bezpečí přes solidaritu v krizích až po nanotechnologie nebo jaderné know-how. Problém je, že se neumíme pochválit. Ten český skepticismus a strach před velkými slovy nás limituje. Potřebujeme pozitivní debatu o tom, v čem jsme dobří. Jaké jsou první výsledky z té kampaně? Zatím nebudu konkrétní, ale lidi tam píšou zajímavé věci. Nejvíc mě těší, že i skeptičtí Češi se tam často zmiňují o naší schopnosti soudržnosti a spojení se v krizích - když je nemocné dítě nebo bylo tornádo. Přes všechnu naštvanost a hádky na sociálních sítích jsou lidé pyšní na to, že dokážeme být solidární. Vrátím se k tvé novinářské kariéře. Proč jsi nakonec přešla do státní služby? Po 20 letech v novinařině jsem neviděla moc prostoru pro vývoj. Možná jsem se i podceňovala. Někdy jsem poslouchala narážky, že za mě články píše Jindřich, což byl nesmysl. V diplomacii a nation brandingu vidím větší prostor pro něco nového. Nelituješ, že sis vzala Jindřichovo příjmení? Nebylo to kariérně limitující? Bylo to naivní rozhodnutí. Myslela jsem si, že už mám dostatečnou praxi a reputaci, že si to můžu dovolit. Ale pak to každému hned připomnělo souvislost s Jindřichem a řešilo se to jen tímto prizmatem. Kdybych se rozhodovala znovu, asi bych to neudělala - je to omezující. Měla jsi i nepříjemnou zkušenost s kybernetickým stalkingem. Můžeš o tom mluvit? To byla hrozná situace s paní Borůvkovou, manželkou diplomata blízkého ČSSD. Začala o mně šířit na Twitteru, že jsem pracovala pro Rusy, což bylo absurdní. Pak se to stupňovalo - chodily nám desítky zpráv za noc, vulgární nadávky. Nejhorší bylo, že jsem byla těhotná. Policie i ministerstvo to dlouho neřešily s argumentem, že "ona je trochu blázen". Ale nemůže existovat nástroj, kterým můžeš libovolně terorizovat novináře. Jak vnímáš současnou situaci kolem Izraele vzhledem k tvé zkušenosti z izraelské ambasády? Diskurz se od roku 2014 hodně posunul, je to teď i generační záležitost. Snažím se mít racionální pohled na širší souvislosti konfliktu, ne jen na propagandistické stránky. Je to složitější geopoliticky - síly proti Izraeli jsou spojené s Ruskem. Blízký východ je jiné prostředí než Evropa, ale to neznamená, že se nemají klást vysoká měřítka na ochranu civilistů. Jaký je tvůj osobní příběh České republiky, když se ptají zahraniční přátelé? Pro mě je to příběh úspěšné transformace. Dokázali jsme se dostat z velkého šrabu, kterým komunismus byl, a přes všechny potíže země prosperuje. Je to příběh nápaditosti a šikovnosti - nejsme lidé velkých gest, ale umíme najít dobrá řešení. Vysoké kutilství, které nás formovalo, nemusí být jen negativní. Co tě formovalo jako osobnost? Asi se nevzdávat a nenechat se odradit neúspěchem. Byla jsem vážně nemocná, měla jsem rakovinu prsu. Čelila jsem konečnosti života, což asi přináší větší radost z toho, že nemusím na ošklivá vyšetření a je to teď OK. Ale zásadně mě to nezměnilo - vždycky jsem byla zaměřená na lidský rozměr věcí. Na co se těšíš? Těším se na prázdniny, do přírody, k moři, na dobré jídlo. Jsem nenáročná. A těším se z dnešního dne s promocí - je to opravdu výjimečný den. Kdo podle tebe řídí svět v roce 2025? Nejradši bych řekla, že když jsou volby, tak ten svět řídí u urny vlastně každý. Ale samozřejmě chápu, že je tu zároveň ohromný prostor pro manipulace a spoustu dalších vlivů. Nicméně nakonec vždycky rozhodují lidské příběhy. To mám na politice ráda. Poslední otázka - za deset let bude svět lepší, nebo horší? Věřím, že bude lepší. Bude lepší.…
Ласкаво просимо до Player FM!
Player FM сканує Інтернет для отримання високоякісних подкастів, щоб ви могли насолоджуватися ними зараз. Це найкращий додаток для подкастів, який працює на Android, iPhone і веб-сторінці. Реєстрація для синхронізації підписок між пристроями.
Player FM - додаток Podcast
Переходьте в офлайн за допомогою програми Player FM !
Переходьте в офлайн за допомогою програми Player FM !
))
